Vojenské vysoké školy

Vysoká vojenská škola pozemního vojska trojnásobného hrdiny ČSSR a hrdiny SSSR armádního generála Ludvika Svobody ve Vyškově na Moravě (WSPV)

Poskytovalo posluchačům vysokoškolské vojenskoodborné vzdělání a vysokoškolské inženýrské nebo inženýrsko-ekonomické vzděláni pro výkon základních a středních důstojnických funkcí. Studium všech oborů bylo čtyřleté.

Velitelskoodborné obory připravovaly kádry:

Vojensko-inženýrský obor připravoval kádry:

Inženýrsko-ekonomický obor ekonomika armády připravoval specialisty:

Vysoká vojenská technická škola Československo-sovětského přátelství v Liptovském Mikuláši (VVTŠ ČSSP)

Poskytovala posluchačům vysokoškolské vojenskoodborné a vysokoškolské inženýrské vzdělání všeobecného nebo speciálního směru. Absolventi velitelsko-inženýrských oborů byli připravováni pro výkon velitelských a základních inženýrsko-technických funkcí vojska protivzdušné obrany pozemních vojsk, vojska protivzdušné obrany státu, radio-technického a spojovacího vojska. Absolventi vojensko-inženýrských oborů byli připravováni pro výkon speciálních inženýrsko-technických funkcí u vojsk, ve výzkumných zařízeních, opravárenských a výrobních závodech CSLA. Studium velitelsko-inženýrských oborů trvalo čtyři roky, studium vojensko-inženýrských oborů bylo pětileté.

Vysoká vojenská letecká škola Slovenského národního povstání v Košicích (WLS SNP)

Připravovala vysokoškolsky vzdělané kádry vojenského letectva ČSLA a létajícího personálu. Poskytovala posluchačům vojenskoodborné a vysokoškolské inženýrské nebo velitelsko-inženýrské vzdělání v oboru provozu a exploatace dané vojenské letecké nebo zabezpečovací techniky. Velitelsko-inženýrský obor měl specializace:

Vojensko-inženýrský směr měl specializace:

Vedle obecně platných požadavků pro přijetí ke studiu byla u pilotního směru předepsána hranice nejvýše 21 let, u ostatních nejvýše 24 let.

Vojenská fakulta Vysoké školy dopravy a spojů v Žilině

Poskytovala vysokoškolské vojensko-inženýrské vzdělání příslušného oboru. Posluchači byli připravováni pro výkon velitelských a velitelsko-inženýrských funkcí u železničního, silničního a automobilního vojska a u orgánů vojenské dopravy. Studium trvalo pět let.

Vojenská akademie Antonína Zápotockého v Brně (VAAZ)

Byla vysokou vojenskou školou technického směru. Připravovala kvalifikované technické kádry CSLA vojensko-inženýrských oborů pozemního vojska se zaměřením na obor:

strojního inženýrství:

elektro-inženýrství:

stavebního a zeměměřičského inženýrství:

inženýrská povětrnostní služba:

Studium všech oborů bylo pětileté. Absolventi všech vojenských vysokých škol technického směru končili studium státní závěrečnou zkouškou a přiznával se jim titul „inženýr — Ing." Po získání praxe u bojových útvarů mohli být vysláni k dalšímu postgraduálnímu studiu do Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně, kde získávali vyšší vojenské vzdělání.

Vojenská politická akademie Klementa Gottwalda v Bratislavě (VPA KG)

Připravovala v duchu požadavků Komunistické strany Československa, úkolů velení armády a hlavní politické správy ČSLA vysokoškolsky vzdělané kádry, důstojníky — politické pracovníky pro Československou lidovou armádu. Studium trvalo čtyři roky. Absolventům byl po vykonání státní rigorózní zkoušky přiznán titul „doktor sociálně politických věd — RSDr."

Vojenský lékařský výzkumný a doškolovacf ústav Jana Evangelisty Purkyně v Hradci Králové (VLVDÚ JEP)

Spolu s lékařskou fakultou Univerzity Karlovy v Hradci Králové vychovával budoucí vojenské lékaře v oborech:

Absolventi všech oborů ukončovali studium státní rigorózní zkouškou a byl jim přiznán titul „doktor medicíny — MUDr.", u absolventů všeobecné farmacie „doktor farmacie — PharmDr.".

Vojenský obor při fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze

Připravoval odborné tělovýchovné kádry pro potřeby ČSLA v organizačně metodickém směru. Podstatnou oblastí výuky byly společenskovědní předměty (marxismus-leninismus, pedagogika, psychologie). V odborně profilujících předmětech se posluchači seznamovali s teorií sportovních odvětví tělesné výchovy. V odborných předmětech získávali znalosti z lékařských oborů ve vztahu k tělesné výchově. Studium bylo čtyřleté a bylo ukončeno státní závěrečnou zkouškou.

Vojenské střední školy

Vojenská gymnázia

V Moravské Třebové, Opavě, Banské Bystrici a v Praze. Absolventi získávali úplné střední vzdělání a byli připravováni pro studium na vojenských vysokých školách, především velitelsko-technických směrů.

Vojenské střední odborné školy (VSOŠ)

Byly zřízeny ve vojenských učilištích v Martině, Novém Meste nad Váhom, Liptovském Mikuláši, Žilině, Nitře, Prešově a Valašském Meziříčí. Šlo o internátní školy připravující kvalifikované specialisty, praporčíky ČSLA. Nejlepší absolventi byli vybíráni ke studiu na vojenských vysokých školách.

Vojenská hudební škola Víta Nejedlého v Roudnici nad Labem připravovala praporčíky k výkonu funkce u vojenských hudeb, studium na ní bylo rovnocenné studiu na konzervatoři.

Kurzy žen

v Košicích, Praze a Novém Meste nad Váhom. Byly určeny pro přípravu absolventek středních škol — maturantek na obory: pozemní specialistka letectva, operátorka radiotechnického vojska, spojovací specialistka, dálnopiska a pracovnice spisové služby. Kurzy byly jednoleté a byly ukončeny závěrečnými zkouškami.

LETECKÁ SPOJOVACÍ ŠKOLA CHRUDIM

Škola vznikla původně již v září 1945 v Liberci, s úkolem cvičit spojovací personál letectva a radiolokační personál pro potřeby letectva, dělostřelectva a hlásné služby. V Liberci byla původně Vojenská odborná škola leteckých mechaniků - VOŠLM - nastoupili sem i žáci pilotní školy. Vzhledem k nedostatečným ubytovacím kapacitám, i provozu letiště se musela již na pozim 1945 přesunout do Pardubic, na jaře 1946 do Chrudimi.

1. května 1946 se zdejší letiště stalo posádkou pro Leteckou spojovací školu - VÚ 4649. Složena byla z velitelství školy (s hospodářskou správou, pomocnou letkou a letištní správou) a z výcvikové perutě o čtyřech letkách (1.letka palubních telegrafistů, 2.letka radiomechaniků, 3.letka radarových a jiných kursů, 4.letka školní).

Kromě letiště byla škola dislokována ve Slatiňanských kasárnách (v katastru Chrudimi, pojmenovné tak jen podle blízkých Slatiňan), přímo ve městě Chrudimi i v budově bývalé měšťanky - zde byli dislokováni palubní telegrafisté. V roce 1948 zde v rámci akce Haganah bylo cvičeno i 15 izraelců.

Náročný výcvik absolvovali mladí chlapci s ukončeným základním vzděláním a vyučeni v různých oborech. Všichni museli ale zvládnout náročné studium v předmětech radiotelegrafie, příjmu morse značek, radiové manipulace, navigaci, radiogoniometrii,aerodynamice,radiomechanice a ostatních specialisací. Velmi dobré výsledky ve studiu byly "zaviněny" nevšední snahou mladých chlapců ke zvládnutí této naročné a zajímavé profese. Dřeli, dřeli a dřeli v učebnách, na palubách letadel, trenažerech i po večerech a v osobním volnu.

Do roku 1950 absolvovaly takto školu čtyři turnusy, nastupujíci vždy 1.září toho roku. K 1.září 1950 bylo z ní a Školní základny IX vytvořeno Letecké spojovací učiliště, přejmenované od 1.ledna 1953 na Šturmanské a spojovací učiliště. Do Chrudimi se tak přesunuli letečtí dorostenci- navigátoři z letiště Havlíčkův Brod.

V červnu 1954 rozhodlo velení armády o sloučení chrudimského učiliště se Spojovacím učilištěm v Novém Městě nad Váhem. Přesunem 15.srpna 1954 byla ukončena tato škola, která vychovala palubní telegrafisty, kteří se osvědčili v armádě i u Aerolinií, jako telegrafisté na vyslanectvích, na lodích i ve službách u vládních letek nově vznikajících států v Africe. Z mechaniků a radaristů se stali uznávaní odborníci i v civilních profesích.

Jejich učitelé sloužili za druhé světové války v britské RAF. Platilo to tak pro jejich prvního velitele majora Karla Juchelku a Josefa Muroně. Major Juchelka byl v roce 1948 propuštěn z armády a vězněn. Major Muroň se stal spolu s kapitánem Zábršem a štábním kapitánem Slavomírem Janáčkem dne 26. června 1948 aktérem úletu, kdy s letadlem C-3 opustili Československo a přistáli ve Francii u Amiens. Spolu s nimi odletěly i jejich manželky a Janáčkův dvouletý syn.

Velitelem školy byl 30.6. 1948 ustanoven škpt. Augustin Mareš, od 23.7. 1949 plk Vladimír Charouzek. Dne 21.1.1950 převzal velení pplk. Ladislav Čech a 18.1.1951 mjr. Teodor Šlajchart.

Absolventi školy ani po šedesáti letech nezapomínají na svoji školu a Chrudim, scházi se pravidelně v Chrudimi a jejich první kroky vedou k pomníku "Těch kteří nedoletěli".

Vojenská škola Jána Žižku z Trocnova v Spišskej Novej Vsi.

Vojenská škola Jána Žižku z Trocnova v Spišskej Novej Vsi bola založená 1.septembra 1949. Autor článku patrí k tým žižkovcom, ktorí tam nastúpili do prvého ročníka štvorročného gymnaziálneho štúdia po ukončení vtedajšej strednej školy ako päťnácťročný v roku 1951.Po nástupe do VŠJŽT sa vyberalo dobrovoľne medzi predmetmi čeština a slovenčina a z cudzích jazykov medzi angličtina a nemčina. Ubytovanie bolo po ročníkoch a triedach, čo boli v podstate roty a čaty. Každá trieda mala triedneho profesora a pri výcviku svojho veliteľa čaty. V tom čase na čele VŠJŽT stál štábny kapitán Václav Hudeček , po zrušení voj.hodnosti štbkpt. major. Jeho zástupcom pre vzdelávací proces bol kpt.Čajňák a veliteľom roty npor. Juraj Gvôt. Päť dní v týždni bolo vyučovanie podľa schváleného gymnaziálneho rozvrhu a v poobedňajšom čase povinné trojhodinové štúdium na učebniach pod dozorom niektorého z učiteľov, alebo veliteľa čaty. V štúdiu a jeho výsledkoch prebiehala zdravá súťaživosť, ktorá nezostala bez odozvy, napríklad aj povýšením do poddôstojníckych hodností. Vzorom a pýchou školy bol žižkovec 4.ročníka Vrla, ktorý ako prvý po maturite v roku 1952 bol povýšený do hodnosti rotný. Cez týždeň za dobré študijné výsledky mohli jednotlivci dostať v stredu vychádzku na dve hodiny, v sobotu a nedeľu poobede do večierky /21.30 hod./. Na vychádzky sa zväčša chodilo korzovať na hlavnú ulicu a cestu smerom na Levoču až ku kaplnke sv. Anna. Voľný čas sa trávil športovou činnosťou, obľúbená bola atletika a kolektívne hry. Večným rivalom žižkovcov boli študenti strednej priemyselnej školy drevárskej, ktorí mali dobrý basketbal a VŠJŽT v Moravské Třebové. Škola mala plné remízy trofejných bicyklov a vojenských lyží, čo sa využívalo na spoločné výlety alebo lyžovačku . Žižkovci nezaostávali ani v kultúrnom vyžití. Úspešne sa zúčastňovali armádnej súťaže tvorivosti a verejných vystúpení . Škola sa pýšila divadelným a dobrým speváckym súborom podporeným školenými hlasmi študentiek pedagogického gymnázia. Medzi občanmi mesta a okolia bol obľúbený aj tanečný orchester, ktorý občas hrával na večierkoch, či čajoch o piatej v Madaras parku. Ani vo vojenskej príprave, ktorá sa uskutočňovala každú sobotu žižkovci nezaostávali. Výborné zabezpečenie školy a výsledky ktoré dosahovala vytvárali u verejnosti dojem až elitárskej školy. Krásne modré uniformy, na rukávoch zlaté pásky od jeden po štyri , označujúce ročníky a modrá baretka so zlatým štítkom vzbudzovali hrdosť na príslušnosť k žižkovcom. Žiaľ, školská reforma a následné zrušenie VŠJŽT v Spišskej Novej Vsi k 1. septembru 1953 ukončilo úspešné napredovanie a rozlet tejto výnimočnej školy.

Po zrušení VŠJŽT ve Spišské Nové Vsi a Brně dne 31.8.1953 byla druhého dne, t.j.1.9.1953 zřízena Vojenská škola Jana Žižky z Trocnova v Bratislavě. Žižkovci ze SNV, jako ostatní vojáci z povolání, měli nárok jenom na třicet dnů dovolené a proto rozkazem z Referátu škol MNO, ti kteří pokračovali ve studiu, byli po ukončení školního roku 1952/53 převelení do Bratislavy. V Bratislavě byli ubytování na bývalé vysokoškolské koleji Lafranconi, kterou upravovali pro potřeby nově zřizované VŠJŽT. Celá činnost spočívala v bouracích pracích a odvozů sutin na zapůjčených vozidlech od bratislavských útvarů. Bouraly se příčky studenských pokojů a zvětšovaly prostory pro učebny a ložnice pro družstva a čety /třídy/. Jídelna a vrátnice v podstatě ze začátku vyhovovala. Po bouračkách přicházeli zedníci, kteří k 1.9.1953 budovu připravili k provozu.

Nový školní rok v Bratislavě znamenal pro žižkovce změnu imidže. Modré vycházkové uniformy byly nahrazeny zelenými a baretka brigadýrkou. Modré uniformy zůstaly pouze na donošení jako školní a cvičné uniformy. Na jezdecký výcvik na koních, na cvičišti Kuchajda, se fasovaly holínky, rajtky a zelená blůza. Až do konce kalendářního roku byl na čepicích zlatý štítek, státní znak se skříženými meči, který nahradil malý odznáček v podobě červené hvězdy a v ní český lev.

Výuka probíhala podle celostátních osnov pro studenty gymnázií s tím rozdílem, že na škole byl ročník, který ještě maturoval v školním roce 1953-54 ve tříletém cyklu, avšak s označením šesti pásků na rukávě. Bylo to proto, že škola přešla na šestiletý cyklus. Noví žižkovci začínali studia na škole po ukončení pěti tříd základní školy. /Tento školní systém neměl dlouhého trvání a v roce 1958 se opět přešlo na tříleté studium/. Pedagogický sbor byl zčásti z VŠJŽT ze SNV a zčásti z Brna. Organizačně žižkovci ze SNV, tak jako žižkovci z Brna, tvořili samostatné učební celky. Názory na nové podmínky některých končících žižkovců byly různé. Převažoval názor, že vhodnější podmínky na studium, masově-kulturní práci a sport byly na předcházejících školách.

Vojenská příprava odcházejících ročníků se dokončovala podle dřívějších plánů, včetně ostrých střeleb z pěších zbraní, lyžařškého soustředění a letního výcvikového tábora ve VVP Turecký Vrch. Až po splnění těchto povinností, úspěšné maturitě, zařazení do vybraných vojenských učilišť a vyřazení, odcházeli žižkovci už jako žáci vojenských učilišť na měsíční dovolenou.